I. Úvod
Dne 14. června 1985
uzavřely vlády pěti zemí, Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Francie a
Německa v lucemburském městě Schengen „Dohodu o postupném odstraňování
kontrol na společných hranicích“, známou jako Schengenská dohoda. Cílem
této dohody bylo zrušení kontrol na společných hranicích (tzv.
vnitřních hranicích) při pohybu státních příslušníků členských států
Evropských společenství a usnadnění pohybu zboží a služeb. Dohoda
obsahuje 33
článků, které vyjmenovávají krátkodobá i dlouhodobá opatření, k
jejichž provádění se signatářské státy zavázaly. Mezi tato opatření
patřila například kontrola osobních vozidel přejíždějících společné
hranice pouhým zrakem a bez zastavení (čl. 2), zřízení společných kontrolních pracovišť (čl. 4) nebo posílení spolupráce mezi celními a policejními orgány (čl. 9).
Z dnešního pohledu má Schengenská dohoda význam především politický,
neboť vytvořila chybějící nástroj k zajištění volného pohybu osob a
zboží a umožnila zahájení tzv. schengenské spolupráce.
Výrazný posun v uvedené problematice přinesla tzv. Schengenská prováděcí úmluva, která byla podepsána dne 19. června 1990
a která Schengenskou dohodu dále rozvedla a konkrétně specifikovala.
Úmluva obsahuje ustanovení o konkrétních opatřeních, která mají
doprovázet volný pohyb ve společném prostoru v praxi. Cílem Schengenské
prováděcí úmluvy bylo dosáhnout zrušení kontrol pohybu všech osob -
nejenom státních příslušníků členských států ES - na společných
hranicích a usnadnit přepravu a pohyb zboží. V současné době
představuje tato úmluva základní dokument schengenské spolupráce, který
byl postupně rozveden dalšími právními akty souhrnně označovanými jako
tzv. schengenské acquis.
Oba
uvedené smluvní dokumenty umožnily zahájení schengenské spolupráce na
mezivládní úrovni. Ačkoli všech pět signatářských států bylo součástí
Evropských společenství, uskutečňovala se schengenská spolupráce
původně mimo rámec ES. Účast na ní byla proto otevřena dalším státům,
které postupně k schengenským dohodám přistupovaly. Při faktickém
zrušení kontrol na společných hranicích smluvních států v březnu 1995
se na schengenské spolupráci podílelo kromě původních pěti zemí také
Španělsko s Portugalskem. V následujících letech se schengenský prostor
rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, o dva roky později o Řecko a naposledy v březnu 2001 o severské státy, jmenovitě Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island.
K 1. květnu 1999
bylo schengenské acquis začleněno tzv. Schengenským protokolem
Amsterodamské smlouvy do institucionálního rámce EU. Z původně
mezivládní úrovně tak byla schengenská spolupráce přesunuta na úroveň
EU. Předpisy přijímané po tomto datu tedy představují unijní právní
instrumenty platné pro všechny členské státy, až na některé výjimky.
Podle čl. 8
uvedeného protokolu se stalo schengenské acquis závazné v plném rozsahu
také pro všechny budoucí členské státy EU včetně České republiky.
V
současné době jsou do schengenské spolupráce zapojeny všechny státy
evropské „patnáctky“ s výjimkou Velké Británie a Irska, které se
podílejí pouze na některých aspektech této spolupráce a nadále
provádějí kontroly na všech úsecích svých státních hranic. Součástí
schengenského prostoru jsou na základě dohody o přidružení i
„nečlenské“ země EU Norsko a Island. Na schengenské spolupráci se tedy
v současnosti podílí 15 států.
V říjnu 2004
byla uzavřena asociační dohoda o provádění, uplatňování a rozvoji
schengenského acquis se Švýcarskem, jehož obyvatelstvo schválilo zájem
přistoupit k schengenské spolupráci v národním referendu dne 5. června 2005. S ohledem na těsné vazby se Švýcarskem byla zahájena jednání o přistoupení k Schengenu také s Lichtenštejnskem.
II. Rozšiřování schengenské spolupráce o nové členské státy
Dne 1. května 2004
vstoupilo do EU deset nových členských států. V souladu se Smlouvou o
přistoupení k Evropské unii jsou tyto státy povinny aplikovat
schengenské acquis uvedené v čl. 3 odst. 1
jejího Aktu o podmínkách přistoupení (někdy také nazývané schengenské
acquis I. kategorie). Zbývající část schengenského acquis podle článku 3 odst. 2 (schengenské acquis II. kategorie) bude prováděna až na základě jednomyslného rozhodnutí Rady EU.
O
vstupu nového členského státu do schengenského prostoru, tedy o plném
převzetí schengenského acquis a o zrušení kontrol na vnitřních
schengenských hranicích, rozhodne Rada EU poté, co bude podle platných
schengenských postupů pro hodnocení ověřeno, že podmínky nezbytné pro
uplatnění všech předmětných částí acquis byly v daném novém členském
státě splněny.
Z hlediska
termínu rozšíření Schengenu o další státy sehrál důležitou roli Haagský
víceletý program pro posílení svobody, bezpečnosti a práva v EU přijatý
Evropskou radou v listopadu 2004,
který vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná
opatření umožňující odstranit co nejdříve kontroly na vnitřních
hranicích, pokud budou splněny všechny požadavky na uplatňování
schengenského acquis a poté, co v roce 2007
začne fungovat Schengenský informační systém druhé generace (SIS II).
Evropská rada dále uvedla, že hodnocení týkající se provádění acquis
nesouvisejícího se SIS II by mělo být zahájeno v první polovině roku 2006.
Dne 2. prosince 2004
Rada pro spravedlnost a vnitřní věci pověřila svou pracovní skupinu
Hodnocení Schengenu (SCH-EVAL) přípravou zprávy, která jí umožní
konstatovat, že předběžné podmínky pro uvedení ustanovení schengenského
acquis v platnost budou ve státech, které tato ustanovení neuplatňují
nebo je neuplatňují plně, splněny. Pracovní skupina SCH-EVAL tímto
získala mandát i pro provedení hodnocení připravenosti nových členských
států na plné zapojení do schengenské spolupráce.
Za účelem
zajištění hladkého a souvislého schengenského hodnocení nových
členských států pracovní skupina SCH-EVAL následně připravila scénář a
časový harmonogram prezentací a návštěv, během kterých mělo být plnění
schengenských standardů zkoumáno v praxi. Spouštěcím mechanismem se
stala prohlášení nových členských států o připravenosti k zahájení
schengenského hodnocení.
Česká
republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko deklarovaly svou
připravenost zahájit hodnotící proces nesouvisející se Schengenským
informačním systémem od 1. ledna 2006. Estonsko, Lotyšsko a Litva oznámily připravenost na hodnocení k 1. květnu 2006,
shodně učinily také Kypr (s výjimkou hodnocení letišť, námořních
přístavů a vízové praxe) a Malta (kromě hodnocení letišť a přístavů -
hodnocení v těchto oblastech se uskuteční na jaře 2007).
III. Schengenské hodnocení nových členských států
Schengenské hodnocení je specifickým hodnotícím
procesem, kterým musí projít každý stát usilující o začlenění do
schengenského prostoru. Jeho prostřednictvím se prověřuje úroveň
připravenosti na plné převzetí schengenského acquis, ale i způsob
uplatňování schengenských standardů v praxi, neboť schengenské
hodnocení absolvují také státy, které se na schengenské spolupráci již
plně podílejí.
V případě nových členských států, které jsou od května 2004
členy EU, je schengenské hodnocení bezprecedentním projektem. Ještě
nikdy neusilovalo o vstup do Schengenu najednou deset států. Rozšíření
schengenského prostoru o nové členské státy navíc bylo vždy podmiňováno
zprovozněním Schengenského informačního systému druhé generace (SIS
II), který oproti stávajícímu SIS měl disponovat vylepšenými funkcemi i
větší kapacitou.
Harmonogram, který pro schengenské hodnocení nových členských států schválila Rada v květnu 2005, rozdělil přezkum připravenosti na Schengen do několika fází, přičemž předpokládal spuštění SIS II v březnu 2007 tak, aby bylo možné zrušit kontroly na vnitřních hranicích nových členských států v říjnu 2007.
V souladu s tímto harmonogramem bylo v polovině roku 2005
zahájeno hodnocení, a to rozesláním rozsáhlých dotazníků, jejichž
otázky pokrývaly celé spektrum schengenské spolupráce. Po postoupení
odpovědí na tyto otázky prezentoval každý nový členský stát hlavní
struktury a strategie své přípravy na Schengen také v rámci jednání
pracovní skupiny SCH-EVAL.
V lednu 2006
bylo zahájeno praktické hodnocení v oblastech, které nejsou závislé na
Schengenském informačním systému, tedy v oblasti ochrany dat, policejní
spolupráce, hranic (námořních, pozemních a vzdušných) a vízové a
konzulární praxe. Tyto hodnotící mise spočívaly v návštěvách
zahraničních expertů (zástupců členských států, Evropské komise a Rady)
v nových členských státech, kteří posuzovali úroveň připravenosti
daného státu na Schengen v praxi a přímo na místě. Získaná zjištění
experti posléze sepsali do závěrečných zpráv, které předložili k
diskusi a schválení v rámci pracovní skupiny SCH-EVAL. Rada
byla o výsledku hodnocení za rok 2006
informována formou souhrnných zpráv, které obsahovaly nejdůležitější
zjištění a které předložily první přehled o připravenosti na plnění
schengenských standardů ze strany každého jednotlivého nového členského
státu. Tyto zprávy schválila Rada pro spravedlnost a vnitřní věci dne 5. prosince 2006.
Na stejném jednání Rada rozhodla o realizaci portugalského projektu SISone4all, který představuje možnost rozšíření stávajícího Schengenského informačního systému (SIS 1+) o nové členské státy bez nutnosti čekat na zprovoznění SIS II. Návrhem tohoto řešení Portugalsko v září 2006
reagovalo na potvrzení neodvratitelného zpoždění plánovaného dokončení
SIS II a související nesouhlas nových členských států. Posun termínu
zprovoznění SIS II totiž ve svém důsledku znamenal odložení termínu
rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy.
Schválení projektu SISone4all
tedy znamenalo, že SIS II přestal být podmínkou zrušení kontrol na
vnitřních hranicích nových členských států. Souhlas Rady zároveň
umožnil schválení upraveného harmonogramu, kterým se bude schengenské
hodnocení nových členských států řídit v roce 2007 a podle kterého by mělo být ve stejném roce také ukončeno zrušením kontrol na vnitřních hranicích dne 31. prosince.
První polovina roku 2007 se zaměří na sledování pokroku při odstraňování nedostatků zjištěných experty v roce 2006,
které doprovodí opakované návštěvy v těch případech, kdy nestačí ověřit
plnění standardů písemnou či fotografickou formou. S ohledem na
deklaraci připravenosti Malty z října 2006 proběhne také její hodnocení v oblasti vzdušných a mořských hranic. Na podzim roku 2007 se pak uskuteční hodnocení související se Schengenským informačním systémem, resp. projektem SISone4all.
V návaznosti na předběžné výsledky schengenského hodnocení bude Rada v listopadu 2007
rozhodovat o zrušení kontrol na vnitřních hranicích jednotlivých devíti
nových členských států. Svá rozhodnutí přijme s výhradou pozitivního
výsledku hodnocení projektu SISone4all, které by měla potvrdit Rada na svém jednání v prosinci 2007.
Teprve
po přijetí listopadových, resp. prosincových rozhodnutí Rady dojde k
rozšíření schengenského prostoru a bude s definitivní platností jasné,
které nové členské státy se dne 31. prosince 2007
stanou součástí rozšířeného schengenského prostoru. V případě, že
zrušení kontrol na mezinárodních letištích některého nového
schengenského státu nebude technicky možné, bude možné posunout termín
odstranění kontrol na letech v rámci schengenského prostoru až do konce
března 2008. V případě pozemních a mořských hranic zůstává cílovým termínem 31. prosinec 2007.