Obsah stránky
Z důvodu maximální možné míry jednotnosti a objektivnosti při rozhodování o upuštění od předepsání úroku z posečkání orgány Celní správy České republiky se níže vymezují skutečnosti, v nichž lze spatřovat zákonné důvody tvrdosti, dané ekonomickými nebo sociálními poměry daňového subjektu, pokud by k předepsání úroku z posečkání došlo.
Dále se vymezují skutečnosti, které vylučují možnost upuštění od předepsání úroku z posečkání, s cílem zamezit případným excesům v individuálním rozhodování tak, aby v aplikační praxi předmětného zákonného oprávnění, v rámci správního uvážení správce daně, byla šetřena práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů. Je také sledováno naplnění dalších základních zásad správy daní, tj. zásady rovnosti daňových subjektů, tedy aby ke všem daňovým subjektům bylo přistupováno stejně, a zásady legitimního očekávání, dle které mají být skutkově podobné případy rozhodovány stejně. Cílem vymezení níže uvedených relevantních skutečností je zajištění transparentnosti, jednotného postupu a vyloučení pochybností ohledně existence a rozsahu veřejné podpory.
I. Podání žádosti o upuštění od předepsání úroku z posečkání
(1) Správce daně je povinen úrok z posečkání předepsat bezodkladně po skončení posečkání (§ 157 odst. 3 daňového řádu). O upuštění od předepsání úroku z posečkání rozhoduje správce daně na základě žádosti daňového subjektu. Příjemce rozhodnutí se může proti tomuto rozhodnutí správce daně odvolat.
(2) Při posuzování a rozhodování o žádosti daňového subjektu o upuštění od předepsání úroku z posečkání správce daně vždy vychází ze skutkového stavu a podmínek v době svého rozhodování o upuštění od předepsání úroku, nikoliv např. z podmínek při povolování posečkání nebo v době podání žádosti daňovým subjektem.
(3) Žádost o upuštění od předepsání úroku musí daňový subjekt doručit věcně a místně příslušnému správci daně nejpozději v den splatnosti platebního výměru (nestačí předání k poštovní přepravě), kterým se předepisuje úrok z posečkání. Žádosti doručené správci daně po splatnosti již není možné vyhovět.
(4) Na žádost podanou daňovým subjektem současně se žádostí o posečkání nebo v průběhu povoleného posečkání bude reagovat správce daně zpravidla v odůvodnění rozhodnutí o posečkání daně tak, že zde uvede, že o žádosti bude rozhodovat až po skončení posečkání, kdy bude mít k dispozici všechny relevantní údaje, a že při svém rozhodování o naplnění podmínek pro upuštění od předepsání úroku z posečkání bude vycházet ze skutkového stavu v době rozhodování o upuštění od předepsání úroku, ne ze stavu v době podání žádosti. Uvedené lze řešit i neformálním sdělením, což bude zpravidla v případech, kdy bude žádost o upuštění od předepsání úroku podána později než žádost o posečkání, avšak ve „značném“ předstihu před skončením posečkání. Bude tedy nezbytná určitá součinnost daňového subjektu při ověřování skutkového stavu pro rozhodnutí o upuštění od předepsání úroku po skončení povoleného posečkání (§ 6 odst. 2 daňového řádu).
II. Důvody umožňující upuštění od předepsání úroku z posečkání
Správce daně upustí od předepsání úroku z posečkání, pokud je u žádajícího daňového subjektu naplněna některá z níže uvedených podmínek a zároveň není dán důvod vylučující upuštění od předepsání úroku z posečkání podle bodu III.:
(1) daňový subjekt byl stižen mimořádnou, zejména živelnou událostí, ke které došlo v průběhu zdaňovacího období, k němuž se posečkaná daň váže, případně v období bezprostředně následujícím nebo jemu předcházejícím, a následky této události ovlivňují ekonomickou nebo sociální situaci daňového subjektu i v době rozhodování o upuštění od předepsání úroku z posečkání;
(2) žádost podal soudem pravomocně potvrzený dědic daňového subjektu a předmětem bylo posečkání daní vztahujících se ke zdaňovacím obdobím před úmrtím daňového subjektu, s jejichž úhradou byl zůstavitel v prodlení;
(3) včasné splnění platebních povinností, k nimž se váže úrok z posečkání, u něhož je žádáno o upuštění od předepsání, znemožnil daňovému subjektu závažný zdravotní stav (prokazatelně doložený lékařskou zprávou) a následně mu bylo povoleno posečkání těchto daní;
(4) žádost o upuštění od předepsání úroků z posečkání je podána z důvodů sociálních; při posuzování důvodnosti žádosti v takovém případě správce daně přihlédne přiměřeně ke kritériím státní sociální podpory dle příslušných právních předpisů (zejména zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů);
(5) posečkání daně se týkalo doměrku daně, přičemž k doměření daně došlo v důsledku legislativních změn, které nebyly v termínu pro podání daňového tvrzení známy a které mají přímou souvislost s důvodem, pro nějž bylo daňovému subjektu povoleno posečkání;
(6) daňový subjekt předčasně (tj. nejpozději do poloviny celkové povolené lhůty posečkání) uhradil posečkanou daň;
(7) daňový subjekt vzorně v předchozích třech letech před skončením posečkání (dnem skončení posečkání je i den předčasné úhrady posečkané daně) plnil své nepeněžité povinnosti (včas a v zákonných lhůtách bez výzvy správce daně podával veškerá daňová tvrzení, ve lhůtách plnil ostatní výzvy správce daně, bezvadná součinnost se správcem daně i v dalších případech);
(8) z počtu zaměstnanců daňového subjektu tvoří alespoň 50 % zaměstnanců fyzické osoby se zdravotním postižením (prokazatelně doloženo).
III. Důvody vylučující upuštění od předepsání úroku z posečkání
Správce daně nevyhoví žádosti o upuštění od předepsání úroku z posečkání, je-li u žádajícího daňového subjektu naplněna jakákoli z níže uvedených skutečností:
(1) v době rozhodování správce daně o upuštění od předepsání úroku z posečkání má daňový subjekt i jiné nedoplatky u celních orgánů anebo orgánů finanční správy, kromě neuhrazeného úroku z posečkání, který je předmětem žádosti;
(2) žádost o posečkání daně byla podána až po 3 měsících od splatnosti (náhradní splatnosti) částky daně, o jejíž posečkání je žádáno; v případě žádosti dědice ohledně daňových povinností zůstavitele, které na něj přešly smrtí zůstavitele, pokud byla podána po 3 měsících od právní moci usnesení soudu o vypořádání dědictví;
(3) daňový subjekt nedodržel některou z podmínek posečkání a správce daně osvědčil rozhodnutím podle § 157 odst. 5 daňového řádu nedodržení podmínek v případech, kdy posečkání bylo povoleno od původního data splatnosti;
(4) daň posečkaná daňovému subjektu byla uhrazena ručitelem;
(5) proti daňovému subjektu je vedeno trestní řízení o některém z trestných činů uvedených v § 53 odst. 2 písm. a) a c) daňového řádu, ať již na základě oznámení správce daně při plnění oznamovací povinnosti dle § 53 odst. 3 daňového řádu a § 8 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), nebo z úřední povinnosti orgánů činných v trestním řízení; pak nelze upustit od předepsání úroku z posečkání, který se váže k dani, ohledně které je trestní řízení vedeno; shodně se postupuje i v případech, kdy je pravomocně
rozhodnuto o spáchání takovéhoto trestného činu (mezi tyto případy spadá i pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 a násl., trestního řádu, které nepředstavuje zastavení trestního stíhání a je rovněž evidováno v Rejstříku trestů v souladu s § 7 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů); pokud bude trestní stíhání zastaveno, pak se k uvedenému nepřihlíží;
(6) posečkaná daň byla stanovena správcem daně podle pomůcek (§ 98 daňového řádu) bez součinnosti daňového subjektu;
(7) žádost daňového subjektu o posečkání byla podána po zahájení daňové exekuce nebo po zahájení vymáhání prostřednictvím soudního exekutora nebo poté, co správce daně nedoplatek na dani přihlásil do veřejné dražby, anebo požádal zahraniční daňovou správu o pomoc při vymáhání daňových pohledávek;
(8) opakovaná žádost se týká stejné daně a obsahuje stejné důvody jako předchozí žádost o upuštění od předepsání úroků z posečkání, kterou správce daně jako nedůvodnou zamítl;
(9) zjištěné důvody doměření daně z úřední moci, která byla předmětem posečkání, mají charakter zatajení skutečností daňovým subjektem.
IV. Veřejná podpora a podpora „de minimis“
(1) Pokud správce daně rozhodne o upuštění od předepsání úroku z posečkání v rozporu s body III. a IV., bude nezbytné rozhodnutí správce daně vždy poměřovat s pravidly pro poskytnutí podpory malého rozsahu („de minimis“) nebo veřejné podpory.
(2) V případě žádosti o upuštění od předepsání úroku z posečkání je tedy třeba vždy zohlednit pravidla pro poskytování veřejné podpory uvedená v čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování evropské unie (dále jen „SFEU“) a pravidla pro poskytování podpory v režimu „de minimis“ (Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, Nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 108 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství, Nařízení Komise (EU) č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury).
(3) Nad rámec bodu II. a III. může správce daně poskytnout podporu „de minimis“.
(4) Ve smyslu práva Evropské unie (dále jen „EU“) a podle ustanovení § 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“), pro účely pravidel hospodářské soutěže a tedy i pravidel poskytování veřejné podpory nebo podpory „de minimis“, jsou podnikem (soutěžiteli) fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Podnikem (soutěžitelem) je jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování.
(5) Za jeden podnik jsou pro účely poskytování podpory „de minimis“ dle práva EU považovány všechny subjekty kontrolované (právně či fakticky) týmž subjektem. Obecná kritéria pro posouzení, zda se jedná o tyto „propojené podniky“, které jsou pro účely podpory „de minimis“ považovány za jeden podnik a tedy jednoho příjemce podpory, jsou obsažena v čl. 2 odst. 2 Nařízení č. 1407/2013. Platí, že podpora „de minimis“ se sčítá u všech „propojených podniků“, aby vytvořila částku celkově poskytnuté podpory, jejíž výše je limitována níže uvedenými maximálními částkami pro jeden podnik.
(6) Podporou „de minimis“, která neovlivní obchod mezi členskými státy EU a nenaruší hospodářskou soutěž tím, že by zvýhodňovala určitý podnik nebo určité odvětví výroby, a může být tedy poskytnuta bez oznámení podle čl. 108 SFEU, je podpora poskytnutá v souladu s přímo použitelnými předpisy EU, zejména v souladu s Nařízením č. 1407/2013, Nařízením č. 1408/2013 a Nařízením č. 717/2014.
(7) Celková výše podpory „de minimis“ podle obecného Nařízení č. 1407/2013 za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období nesmí přesáhnout u jednoho podniku částku 200 000 EUR (přepočet se provádí dle kurzu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni prvního poskytnutí veřejné podpory).
(8) Maximální částka podpory „de minimis“ pro podnik provozující silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu je stanovena na 100 000 EUR za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období. Tato podpora nesmí být použita na nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu.
(9) Pro podniky působící v prvovýrobě zemědělských produktů činí nejvyšší přípustná výše podpory „de minimis“ částku 15 000 EUR za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období (Nařízení č. 1408/2013). Při rozhodování o poskytnutí podpory „de minimis“ podniku působícímu v tomto odvětví činnosti je nutno brát v potaz i maximální přípustnou kumulovanou výši podpory „de minimis“ přiznané členským státem EU podnikům činným v prvovýrobě zemědělských produktů za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období. Výše poskytnuté podpory nesmí přesáhnout maximální limit pro členský stát stanovený v příloze Nařízení č. 1408/2013.
(10) Pro podniky působící v odvětví rybolovu a akvakultury činí nejvyšší přípustná výše podpory „de minimis“ částku 30 000 EUR za libovolná tři po sobě jdoucí účetní období (Nařízení č. 717/2014). I v této oblasti je při rozhodování o poskytnutí podpory „de minimis“ podniku působícímu v tomto odvětví činnosti nutno brát v potaz i maximální přípustnou kumulovanou výši podpory „de minimis“ přiznané členským státem EU podnikům činným v odvětví rybolovu a akvakultury za libovolná tři po sobě jdoucí účetní období. Výše poskytnuté podpory nesmí přesáhnout maximální limit pro členský stát stanovený v příloze Nařízení č. 717/2014.
(11) Jestliže podnik působící v odvětvích uvedených v odstavcích 8 až 10 vykonává zároveň i jiné činnosti, na které se vztahuje maximální výše podpory „de minimis“ podle odstavce 7 (tedy činnosti, pro něž se uplatní Nařízení č. 1407/2013), vztahuje se na tento podnik maximální výše podpory podle odstavce 7 za předpokladu, že dotyčný členský stát EU vhodnými způsoby, jako je oddělení činnosti nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby činnosti tohoto podniku v odvětvích se zvlášť upraveným režimem podpory „de minimis“ a zvlášť stanovenou maximální výší této podpory nevyužívaly podporu „de minimis“ podle odstavce 7. V případě podniku provozujícího silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu musí být zajištěno, aby podpora nebyla použita pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu.
(12) Podporu „de minimis“, nelze poskytnout, pokud by se jednalo zejména o
a) podporu činností spojených s vývozem do třetích zemí nebo členských států EU, tj. podporu přímo spojenou s vyváženým množstvím, se zavedením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji souvisejícími s vývozní činností,
b) podporu podmiňující použití domácího zboží na úkor dováženého zboží nebo
c) podporu udělenou podniku, proti němuž je vedeno insolvenční řízení či jsou u něj splněna kritéria pro možnost návrhu věřitelů na zahájení insolvenčního řízení.
(13) Správce daně je povinen před poskytnutím podpory malého rozsahu ověřit v centrálním registru podpor malého rozsahu (§ 3a zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje,ve znění pozdějších předpisů), zdali poskytnutím podpory nedojde k překročení limitu stanoveného příjemci podpory malého rozsahu v přímo použitelném předpisu EU nebo k překročení limitu stanoveného v oblasti zemědělství či rybolovu a akvakultury pro Českou republiku v přímo použitelném předpisu EU (viz odstavce 9 a 10).
(14) V rozhodnutí o upuštění od předepsání úroku z posečkání správce daně uvede, jako poskytovatel podpory „de minimis“, název přímo použitelného předpisu EU, podle kterého byla podpora poskytnuta a výši poskytnuté podpory.
(15) Podpora „de minimis“ se považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy na ni příslušnému podniku (příjemci) vznikne podle platného vnitrostátního právního předpisu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora skutečně vyplacena. Okamžikem vzniku tohoto právního nároku je okamžik vydání rozhodnutí o upuštění od předepsání úroku z posečkání, tedy okamžik, kdy byl učiněn úkon k doručení rozhodnutí.
(16) Pokud správce daně hodlá poskytnout veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 a 108 SFEU formou upuštění od předepsání úroku z posečkání, je poskytovatel (tj. ten správce daně, který ve věci upuštění bude rozhodovat) povinen požádat koordinační orgán o předchozí stanovisko k podání žádosti o poskytnutí veřejné podpory, a to před zahájením řízení před Evropskou komisí (§ 4 odst. 2 zákona č. 215/2004 Sb.). Koordinační orgán posoudí zamýšlenou žádost o povolení výjimky z hlediska právních předpisů EU o veřejné podpoře a v případě kladného stanoviska poskytovatel vyplní notifikační formulář, který spolu s potřebnými dokumenty předá koordinačnímu orgánu.
Ten ji zpracuje k notifikační proceduře ve smyslu čl. 108 SFEU v souladu s procedurálním předpisem (Nařízení Rady ES č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k čl. 93 Smlouvy o založení ES) a ve smyslu ustanovení § 3 a § 4 zákona č. 215/2004 Sb. Koordinační orgán může dále vyžadovat součinnost, event. další podklady, při shromažďování dokumentace nutné z hlediska notifikační procedury.
