CZ EN Translate
Menu

Tranzit Unie a společný tranzitní režim

 Celní předpisy upravující režim tranzitu

Tranzitní režim Unie je upraven zejména následujícími celními předpisy Unie
  • nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie („UCC"),
  • nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, v platném znění („DA"),
  • prováděcím nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie („IA"),
  • nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 ze dne 17. prosince 2015 kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu, a kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 („TDA")
Tranzit Unie se týká rovněž přepravy zboží mezi Unií a Andorrou a mezi Unií a San Marinem, a to na základě
  • rozhodnutí Smíšeného výboru ES-Andorra č. 1/96 ze dne 1. 7. 1996 o některých metodách administrativní spolupráce za účelem uplatňování Dohody ve formě výměny dopisů mezi EHS a Andorrským knížectvím a o tranzitu zboží mezi těmito dvěma stranami publikované v Úředním věstníku EU L 184, 24. 7. 1996,
  • rozhodnutí Smíšeného výboru ES-Andorra č. 1/2003 ze dne 3. září 2003 o právních a správních předpisech nezbytných pro řádné fungování celní unie, publikované v Úředním věstníku EU L 253, 7. 10. 2003,
  • rozhodnutí Výboru pro spolupráci EHS-San Marino č. 4/92 ze dne 22. prosince 1992 o některých metodách administrativní spolupráce za účelem uplatňování prozatímní dohody a o postupu zasílání zboží do Republiky San Marino, publikované v Úředním věstníku EU L 42, 19. 2. 1993,
  • rozhodnutí č. 1/2002, kterým se mění rozhodnutí Výboru pro spolupráci EHS-San Marino č. 4/92 ze dne 22. prosince 1992 o některých metodách administrativní spolupráce za účelem uplatňování prozatímní dohody a o postupu zasílání zboží do Republiky San Marino, publikované v Úředním věstníku EU L 99, 16. 4. 2002,
  • „souhrnné" rozhodnutí Výboru pro spolupráci EU – San Marino č. 1/2010 ze dne 29. března 2010, kterým se stanoví různá prováděcí opatření k Dohodě o spolupráci a celní unii mezi Evropským hospodářským společenstvím a Republikou San Marino publikované v Úředním věstníku EU L 156, 23. 6. 2010.
Společný tranzitní režim je upraven Úmluvou o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a zeměmi Evropského hospodářského společenství, Interlaken 20. 5. 1987, publikovanou v Úředním věstníku EU L 226, 13. 8. 1987, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Úmluva“). V souladu s čl. 1 odstavcem 2 Úmluvy se přeprava zboží v rámci společného tranzitního režimu na území Unie považuje za přepravu uskutečněnou v tranzitním režimu Unie.

 Základní informace

Tranzitním režimem Unie se rozumí režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem příslušných úřadů od celního úřadu odeslání (dále jen „úřad odeslání") jednoho členského státu Unie[1] k jinému celnímu úřadu tohoto nebo jiného členského státu Unie a který se dělí na vnější tranzit a vnitřní tranzit. 

Vnějším tranzitem se rozumí režim umožňující přepravu zboží za stanovených podmínek mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Unie. Vnější tranzit umožňuje přepravu

  • zboží, které není zbožím Unie, aniž by toto zboží podléhalo dovozním clům a dalším poplatkům nebo obchodně-politickým opatřením,
  • zboží Unie a to ve zvláštních případech uvedených v čl. 189 DA.

Vnitřním tranzitem se rozumí režim umožňující za stanovených podmínek přepravu zboží Unie mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Unie přes území státu, který nepatří do celního území Unie, beze změny jeho celního statusu.

Společným tranzitním režimem se rozumí režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem příslušných úřadů od celního úřadu jedné smluvní strany k jinému celnímu úřadu této nebo jiné smluvní strany Úmluvy, přičemž je překročena alespoň jedna státní hranice, a který se podle okolností označuje jako režim T1 nebo T2.

Režimem T1 se rozumí vnější tranzit nebo společný tranzit zboží, pro které nebyl použit režim T2 nebo T2F.

Režimem T2 se rozumí vnitřní tranzit, kromě výjimek uvedených v čl. 188 DA, nebo režim podle čl. 2 Úmluvy, označovaný symbolem „T2" nebo „T2F", v jehož rámci je dopravováno zboží, které má status zboží Unie a který lze v zemích společného tranzitního režimu[2] použít pouze tehdy, když bylo zboží do tohoto státu přepraveno v režimu T2, aby se případně v tomto režimu odeslalo dále; v tomto státu musí takové zboží zůstat pod celním dohledem za podmínek stanovených v čl. 9 Úmluvy.

Režimem T2F vnitřní tranzit, v jehož rámci je dopravováno zboží, které má status zboží Unie, které se zasílá do zvláštních daňových území, jež jsou součástí celního území Unie, z nich nebo mezi nimi podle podmínek uvedených v čl. 188 DA; zvláštními daňovými územími na celním území Unie jsou části celního území Unie, na něž se nevztahují ustanovení směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ani ustanovení směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.

 

[1] Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Lucembursko, Nizozemí, Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Rumunsko, Irská republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Malta, Kypr, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Chorvatsko

[2] Island, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Turecko, Severní Makedonie, Srbsko, Spojené království
Skočit na začátek stránky