Tranzitním režimem Unie se rozumí režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem příslušných úřadů od celního úřadu odeslání (dále jen „úřad odeslání") jednoho členského státu Unie[1] k jinému celnímu úřadu tohoto nebo jiného členského státu Unie a který se dělí na vnější tranzit a vnitřní tranzit.
Vnějším tranzitem se rozumí režim umožňující přepravu zboží za stanovených podmínek mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Unie. Vnější tranzit umožňuje přepravu
- zboží, které není zbožím Unie, aniž by toto zboží podléhalo dovozním clům a dalším poplatkům nebo obchodně-politickým opatřením,
- zboží Unie a to ve zvláštních případech uvedených v čl. 189 DA.
Vnitřním tranzitem se rozumí režim umožňující za stanovených podmínek přepravu zboží Unie mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Unie přes území státu, který nepatří do celního území Unie, beze změny jeho celního statusu.
Společným tranzitním režimem se rozumí režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem příslušných úřadů od celního úřadu jedné smluvní strany k jinému celnímu úřadu této nebo jiné smluvní strany Úmluvy, přičemž je překročena alespoň jedna státní hranice, a který se podle okolností označuje jako režim T1 nebo T2.
Režimem T1 se rozumí vnější tranzit nebo společný tranzit zboží, pro které nebyl použit režim T2 nebo T2F.
Režimem T2 se rozumí vnitřní tranzit, kromě výjimek uvedených v čl. 188 DA, nebo režim podle čl. 2 Úmluvy, označovaný symbolem „T2" nebo „T2F", v jehož rámci je dopravováno zboží, které má status zboží Unie a který lze v zemích společného tranzitního režimu[2] použít pouze tehdy, když bylo zboží do tohoto státu přepraveno v režimu T2, aby se případně v tomto režimu odeslalo dále; v tomto státu musí takové zboží zůstat pod celním dohledem za podmínek stanovených v čl. 9 Úmluvy.
Režimem T2F vnitřní tranzit, v jehož rámci je dopravováno zboží, které má status zboží Unie, které se zasílá do zvláštních daňových území, jež jsou součástí celního území Unie, z nich nebo mezi nimi podle podmínek uvedených v čl. 188 DA; zvláštními daňovými územími na celním území Unie jsou části celního území Unie, na něž se nevztahují ustanovení směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ani ustanovení směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.
[1] Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Lucembursko, Nizozemí, Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Rumunsko, Irská republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Malta, Kypr, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Chorvatsko
[2] Island, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko,
Turecko, Severní Makedonie, Srbsko, Spojené království