Městský soud v Praze rozhodl dne 26.4. 2006 v odvolacím řízení, že Česká republika je povinna vyplatit cca 20 milionů korun žalobci Nguyen Lam Duc jako náhradu škody podle zákona 82/1998 Sb. z titulu nesprávného úředního postupu. Tato částka představuje náhradu škody, úroky a náklady řízení. Dne 31. 5. 2006 byl rozsudek doručen ministerstvu financí. Dne 7. 6. 2006 bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a požádáno o odklad vykonatelnosti rozsudku. Dále byla vznesena námitka podjatosti exekutora u Obvodního soudu pro Prahu 1. Dne 14. 6. 2006 byl podán žalobcem u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na vydání usnesení o nařízení exekuce prodejem nemovitostí a pověření exekutora. Již následující den, tedy 15. 6. 206, soud vydal usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora. Dne 16. 6. 2006 vydal exekutor exekuční příkaz, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí.
Případ žalobce Nguen Lam Duc začal v roce 1999. Tehdy čekal Nguyen Lam Duc na ruzyňském letišti na odbavení před cestou do zahraničí. Měl s sebou kufřík se 771 tisíci dolarů, které se chystal vyvézt. Zhruba polovinu této částky měl Nguen Lam Duc tehdy na letišti zcizit člověk, který se vydával za celníka. Z krádeže byl později obviněn bývalý zaměstnanec celní správy Martin Goszyk. Ten v době činu již půl roku nebyl u celní správy zaměstnán. Martin Goszyk byl uznán vinným z trestného činu krádeže a odsouzen k trestu nepodmíněného odnětí svobody na 6 let.
V rámci trestního řízení byl Nguen Lam Duc odkázán s náhradou škody na občansko právní řízení . Nguen Lam Duc se rozhodl domoci svých peněz podáním žaloby na ČR u Obvodního soudu pro Prahu 1, nikoliv ovšem po pachateli trestného činu. Titulem měl být nesprávný úřední postup celních orgánů, který byl spatřován v tom, že po ukončení služebního poměru nebyl bývalému celníkovi odebrán služební stejnokroj. Žádný právní předpis neukládá celní správě právo ani povinnost odebrat v souvislosti se skončením služebního poměru služební stejnokroj (služební stejnokroj se stává již v průběhu služby vlastnictvím celníka). Na základě těchto skutečností rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 o zamítnutí žaloby. K odvolání žalobce vydal odvolací soud (Městský soud v Praze) rozsudek, který nemá oporu v právních předpisech a kterým náhradu škody přiznal. V celém případu stojí za pozornost rychlost, s jakou byla nařízena exekuce vůči státu. Toto je zcela neobvyklé, protože soudy obvykle v nařízených exekucích, kdy oprávněným je stát, takto rychle nepostupují.
