Celní úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem Koliště 17, Brno PSČ 602 00 (dále jen „povinný subjekt") obdržel prostřednictvím datové schránky dne 5. 6. 2017 podání označené jako: „Žádost o poskytnutí informací v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů", které bylo zaevidováno pod č. j. 102229/2017-530000-11.
Předmětnou písemností se žadatel domáhal informací, které se vztahují k rozhodovací činnosti povinného subjektu jako správce daně v řízeních o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Povinný subjekt po seznámení se s obsahem obdržené žádosti a posouzení celé záležitosti, zaslal požadované informace.
1. Kolik bylo správcem daně za období od 01.01.2015 do 31.03.2017 vydáno rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitostem – pozemkům s trvalými porosty?
V uvedeném období bylo správcem daně vydáno celkem 33 rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem – pozemkům s trvalými porosty.
K tomu dále uvádíme, že pozemky s trvalými porosty nejsou zák. č. 256/2013 Sb., zákon o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, definovány. Ze zákona citujeme § 3 odst. 2: „Pozemky se člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty jsou zemědělskými pozemky.", proto podotýkáme, že otázka nebyla zcela jasná a správce daně při odpovědi postupoval dle svého uvážení (tj. nezahrnul zahrady a ornou půdu).
2. U kolika vydaných správcem daně rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitostem – pozemkům s trvalými porosty za výše uvedené období bylo prováděno ocenění dle realitních serverů?
Pro správce daně je procesně právním předpisem zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „daňový řád", který mu neukládá povinnost oceňovat majetek při vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva.
Pojmem „ocenění v právním smyslu" rozumíme ocenění dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, který dle ustanovení § 1 „upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot (dále jen "majetek") a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy". Ocenění se tedy provádí povinně pouze tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Vzhledem k tomu, že při zřizování zástavního práva na nemovitost právní předpis - daňový řád správci daně provést ocenění nepřikazuje, není správcem daně ocenění v právním smyslu prováděno. Správce daně pro svoji interní potřebu provádí pouze orientační odhad tržní ceny (a to v případě potřeby), tak aby byla dodržena zásada přiměřenosti mezi výší nedoplatku a rozsahem zástavního práva, resp. aby nedošlo ke zjevné nepřiměřenosti mezi výší nedoplatku a rozsahem zástavního práva.
U rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem nebylo vzhledem k výše uvedenému za požadované období správcem daně prováděno žádné oceňování majetku v právním smyslu dle realitních serverů.
3. U kolika vydaných správcem daně rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitostem – pozemkům s trvalými porosty, za výše uvedené období, bylo prováděno správcem daně ocenění jiným způsobem než dle realitních serverů a jakým způsobem a proč?
U rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem za požadované období nebylo správcem daně prováděno žádné oceňování majetku v právním smyslu, a to ani jiným způsobem.
Správce daně pro svoji interní potřebu provádí, pouze orientační odhad tržní ceny a pouze v případě potřeby.
4. Které konkrétní realitní servery jsou správcem daně používány?
Správce daně ke zjištění orientačního odhadu tržní ceny nemovité věci nemá určeny žádné konkrétní realitní servery. Obecně lze konstatovat, že pro odhad ceny nemovitosti jsou užívány všechny dostupné realitní servery, které mohou správci daně přinést jakoukoli relevantní informaci.
5. Jaký má správce daně klíč při používání jednotlivých realitních serverů při oceňování nemovitostí – pozemků s trvalými porosty?
Správce daně nemá žádný klíč při používání jednotlivých realitních serverů při oceňování nemovitostí – pozemků s trvalými porosty.
Správce daně v případě potřeby provádí pouze pro své interní potřeby orientační odhad obvyklé (reálné tržní) ceny nemovité věci. Obvyklou cenou správce daně rozumí cenu, která by byla dosažena při prodejích stejné, popřípadě obdobné nemovité věci v daném místě a čase, přičemž je přihlíženo pouze k okolnostem, které jsou správci daně známy.
6. Jakým způsobem správce daně zabezpečuje pro daňový subjekt přezkoumatelnost ocenění dle realitních serverů ve spise?
Vzhledem k tomu, že správce daně ocenění v právním smyslu neprovádí (pouze v případě potřeby provádí orientační odhad tržní ceny), nezajišťuje jeho přezkoumatelnost.
Správce daně v případě, že provedl orientační odhad tržní ceny nemovité věci, a tento úkon vyhodnotí jako důležitý pro případné další řízení, sepíše o něm úřední záznam dle ust. § 63 daňového řádu.
Jako poznámku na okraj uvádíme, že správce daně se při vydávání rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem řídí aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu, z jehož rozsudku s č.j. 4 Afs 48/2015-32 citujeme: „Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k závěru, že ani při zachování zásady přiměřenosti nelze ustanovení § 170 daňového řádu vyložit tím způsobem, že ukládá správci daně povinnost, která v tomto ustanovení zcela zjevně obsažena není. Princip přiměřenosti, který je dle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu plně uplatnitelný i při rozhodování o zřízení zástavního práva, má chránit pouze před zjevnými excesy správce daně. To znamená, že z celého okruhu možných případů, v nichž přichází v úvahu zřízení zástavního práva prostřednictvím aplikace ustanovení § 170 daňového řádu, vylučuje ty, v nichž by postup správce daně byl zjevně nepřiměřený, nespravedlivý, formální, případně kdy by vykazoval znaky šikanózního postupu. Typickým příkladem takového nesprávného postupu by podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo zřízení zástavního práva k majetku, jehož hodnota bude již na první pohled-bez nutnosti podrobného znaleckého zkoumání, ale za použití zdravého rozumu a obecných znalostí o cenové relaci-činit několik desítek milionů korun, přičemž zástavní právo bude zřízeno kvůli neuhrazené dani v řádech tisíců korun a kdy bude zjevné, že daňový subjekt má jiné disponibilní majetkové prostředky, jejichž prostřednictvím by mohl neuhrazenou daň uhradit. Nejvyšší správní soud tedy vyslovuje přesvědčení, že neproporcionální je takový postup, kdy správce daně zajistí majetek, který zjevně převyšuje hodnotu neuhrazené daně, a to řádově."
Z uvedeného nikterak nevyplývá povinnost správce daně oceňovat majetek, pouze posoudit za použití obecných znalostí a zdravého rozumu proporcionalitu mezi výší nedoplatku a rozsahem zástavního práva. Dále je třeba vzít na zřetel, že zástavní právo je institutem zajišťovacím a podle § 2014 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se má za to, že „stavební pozemek nebo nemovitá věc sloužící podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny", čemuž odpovídá i skutečnost, že čistý výnos pro správce daně z případného výkonu zástavního práva obvykle bývá hluboko pod obvyklou cenou, neboť při zpeněžení formou dražby se výše nejnižšího podání stanoví v prvním kole ve výši 2/3 výsledné (odhadní) ceny.
Zřízení zástavního práva je otázkou správního uvážení správce daně, který po zvážení všech možných okolností zvolí jedno z možných řešení, které mu konkrétní právní norma nabízí. Zřízením zástavního práva má v prvé řadě funkci zajišťovací. Zabezpečuje pohledávku správce daně a vede dlužníka k tomu, aby pohledávku dobrovolně splnil. Zřízením zástavního práva dochází k menšímu zásahu do právní sféry daňového subjektu, než je tomu v případě daňové exekuce (min. o výši exekučních nákladů, které hradí dlužník, a jsou vyměřeny již vydáním exekučního příkazu).
